U snídaně
„Maminko, to vajíčko je nějaké divné,“ stěžuje si synek. „Nevymýšlej si a jez!“ „I ten zobáček … ?“
.
Kryštof přijde zvenku a přemýšlí: „Co jsem to chtěl? Už vím, najíst se.“ Po jídle ale dál spekuluje. „Ne, to nebylo ono – asi se napít.“ Po chvilce: „Ale ne, chtěl jsem se umýt!“ Vykoupe se a v tom mu to dojde: „Ne! Už to mám, chtěl jsem si sundat lyže!“.
Potkají se dva kamarádi. – Jak se máš? Dlouho jsem tě neviděl – Výborně, člověče, pořídil jsem si slona. – Slona? Co s ním? – To je ti báječná věc. O krmení se nemusím starat, spase mi trávník, takže ho mám jak golfový hřiště, umeje mi auto, děti si ním hrají. No fakt skvělý. – To zní dobře. Na kolik přijde takovej slon? – Tak většinou kolem třiceti tisíc, ale že jsi to ty, prodám ti ho za dvacet. – Fajn, domluveno Potkají se po pár týdnech – Teda ty jsi mi dal! Trávník zdupanej, stromy olámaný, všude samý hovno, rozsednul mi auto, děti se ho bojej a manželka se chce rozvádět! – Nehezky mluvíš o sloníkovi, takhle ho neprodáš….
Malý dinosaurus se ptá matky: „Maminko, dostanu se po smrti také do nebe?“ „Ne, synku, dostaneš se do muzea.“.